Menu

Historie Dominikánské republiky

Území Dominikánské republiky bylo objeveno 5. prosince 1492 Kryštofem Kolumbem při jeho první cestě do Nového světa. V té době ostrov Hispaniola (jak jej Kolumbus pojmenoval) nazývali jeho původní obyvatelé, indiáni Taínové, „Quisqueya“.
Altos Chavon Dominikanská republika

 

 

Původní obyvatelé, španělsky „taínos“ („vznešený, čistý“), jejichž tehdejší počet se odhaduje přibližně na 600 000, byli ke Kolumbovi a jeho španělské posádce velice přátelští a pohostinní. Kolumbus sám měl pro ostrov velkou slabost a ve svém deníku ho popsal jako „krásný ráj na zemi s vysokými zalesněnými horami a velkým říčním údolím“.

 

Kolumbův obdiv k Hispaniole a zároveň objevení nalezišť zlata na tomto ostrově vedly k vytvoření evropských osad. První z nich, La Isabela, byla založena v roce 1493. Při evropském osidlování byli původní obyvatelé, zejména Taínové, vzati do otroctví a během následujících 25 let z oblasti vymizeli. Noví obyvatelé současně přiváželi otroky z Afriky, aby zajistili pracovní sílu pro své plantáže.

 

Kolumbův bratr Bartoloměj byl jmenován hlavním guvernérem ostrova Hispaniola a v roce 1496 založil město Santo Domingo, které se vzápětí stalo reprezentačním sídlem španělského královského dvora, a získalo tak moc a velký vliv.

Catedral de AmericaV roce 1515 začali Španělé zjišťovat, že se ložiska zlata na Hispaniole zmenšují. V té době Hernán Cortéz objevil ložiska stříbra v Mexiku. Na základě této informace většina španělských obyvatel Santo Dominga odešla do Mexika a na ostrově zůstalo jen několik tisíc osadníků.

 

Díky velkému množství hospodářského skotu, který sem byl původně dovezen Kolumbem, mohli osadníci, jež na ostrově zůstali, poskytovat jídlo a kůže španělským lodím zastavujícím na Hispaniole při svých cestách do Ameriky. Toto období je známé také díky pirátům z Karibiku.

 

Ostrov Hispaniola zůstal pod španělskou nadvládou až do roku 1697, kdy se západní třetina ostrova stala francouzským územím. Byla pojmenována Saint-Domingue a byla nejbohatší kolonií na světě, zejména díky rozlehlým plantážím cukrové třtiny. Na těchto plantážích pracovali statisíce otroků přivezených z Afriky.

 

V roce 1791 vypuklo v Santo Domingu povstání otroků. Ze strachu, že si ostrov podrobí, zrušila Francie v roce 1794 otroctví. Po uklidnění situace byli Francouzi schopni více zaměřit pozornost na vzrůstající vliv Španělů na východní straně ostrova. V roce 1804 se západní část ostrova stala republikou Haiti.

V roce 1809 se východní strana vrátila pod Historyšpanělskou nadvládu. V roce 1821 španělští osadníci vyhlásili samostatný stát, ale jen o několik týdnů později napadly haitské síly východní část ostrova a zabraly Santo Domingo. Během příštích 22 let byl celý ostrov pod kontrolou Haiti.

 

Poháněná ztrátu politické a ekonomické kontroly založila bývalá španělská vládnoucí třída tajnou odbojovou skupinu „La Trinitaria“, vedenou Juanem Pablem Duartem. Po několika opakovaných útocích tohoto uskupení na haitskou armádu Haiťané ustoupili. 27. února 1844 byla východní strana ostrova prohlášena za samostatnou a území dostalo název Dominikánská republika.

 

Následujících sedmdesát let bylo provázeno politickými nepokoji a občanskými válkami, především kvůli bojům vedeným organizací Dominikánští siláci. Spory s Haiti pokračovaly a moc se na krátkou dobu vrátila Španělsku.

 

Neustálé nepokoje vyústily v zásah USA v roce 1900. V roce 1916 americká armáda obsadila zemi a zůstala až do roku 1924, kdy byla demokraticky zvolena vláda Dominikánské republiky. V době okupace americkou armádou byl v čele dominikánské armády Raphael Leónidas Trujillo, který zneužíval svého vlivného postavení a blokoval vládní reformy. Trujillovy intervence vyústily v represivní diktaturu, která trvala až do roku 1961, kdy byla přepadena jeho automobilová kolona a diktátor byl zabit.

Po Trujillově smrti se začaly opakovat politické nepokoje. Až do roku 1965 se v čele Dominikánské republiky vystřídalo několik vládců a americký prezident Lyndon B. Johnson nařídil, aby americká armáda znovu obsadila zemi.

 

Ve zmanipulovaných volbách v roce 1966 zvítězil Dr. Joaquín Balaguer, člen Partido Reformista Social Cristiano (PRSC), a jeho vláda zůstala u moci až do roku 1978. V tomto roce byl do čela země zvolen Antonio Guzmán, který zemřel čtyři roky poté. V roce 1986 v legitimních volbách zvítězil Balaguer, jenž setrval na postu prezidenta až do roku 1996. Novým nástupcem se stal Leonel Fernández a zastával úřad do roku 2000, kdy byl zvolen Hipólito Mejía.

Současným prezidentem je Leonel Antonio Fernández Reyna.